Jeskyně Výpustek - historie
První zmínky a průzkumy
Písemné zmínky o jeskyních Křtinského údolí pocházejí od mastičkářů už z počátku 17. století. V roce 1663 popsal Výpustek učený mnich Martin Alexander Vigsius: „.. v průběhu chodeb dlouhých půl míle přijdeme do prostoru, kde jest nalevo propast. Chceš-li se přesvědčiti, jak je hluboká, hoď do ní kámen, ale sám tam nelez.“ Nebezpečí propastí ve Výpustku zmiňuje i brněnský fyzik J. F. Hertod z Todtenfeldu v díle „Tartaro - Mastix Moravie“. Uvádí, že „v jeskyni jsou místy otvory vedoucí do chodeb a propastí, které se dosud nikdo neodvážil prozkoumati“.
Roku 1807 nechali majitelé pozemků Lichtenštejnové Výpustek zmapovat. Mapu vytvořil knížecí inženýr František Lola, v roce 1880 z ní čerpal Josef Szombathy a doplnil ji.
Významnou etapou výzkumů, byly návštěvy starohraběte Huga Františka Salma (1766-1836). Podzemní bludiště Výpustku navštívil několikrát a označil jej za větší než Sloupské jeskyně, které dobře znal. Délku všech prostor odhadl na 7 km a uvedl, že na označení cesty spotřeboval 3–4 pytle plev, aniž dosáhl konce. Salm také zmiňuje, že na konci 17. století zahynulo ve Výpustku 14 osob z Olomouce, které do jeskyně vešly a nikdy se nevrátily. Údajně nechal zvláště nebezpečnou část jeskyně zazdít, aby uchránil další návštěvníky před neštěstím.
Podle Dr. Jindřicha Wankela šlo o prostory za Babickou chodbou, která byla podle tehdejších plánů dlouhá jen 30 m. Wankel doslova uvádí, že „Salm znal ve Výpustku prostory, které bylo dosud dopřáno poznati jen málo smrtelníkům a jež pak byly dlouho úporně hledány“. Wankel publikoval roku 1882 plán Výpustku i se čtyřmi propastmi. Za doprovodu místního dělníka (jehož otec se účastnil Salmových průzkumů), hledal místo, které Salm nechal zazdít. Dělník mu s jistotou ukázal konec Babické chodby. Wankel se zde pokoušel uvolnit zával, ale bájné prostory nenašel.
V druhé polovině 19. století se výzkumem Výpustku zabýval mj. i Dr. Martin Kříž a kustod Vídeňské akademie věd Josef Szombathy, který uvolnil přístupy do některých propastí. V 15 m hluboké propasti č. 1 nejblíže vchodu byla objevena přibližně 100 let stará kostra statného muže. Jeden z dělníků sestoupil do propasti č.3, kde v hloubce 47 m narazil na podzemní tok Křtinského potoka. Szombathy také sondoval v sedimentech, bohatých na kosterní pozůstatky pleistocénní zvířeny. Získal tak kolekci, vystavenou dodnes v expozici Naturhistorisches Museum ve Vídni. Jsou tu např. kostry jeskynních medvědů (Ursus spelaeus), kostra nosorožce (Rhinoceros tichorhinus), lebka a kosti jeskynního lva (Felis spelaea), jeskynní hyeny (Crocuta spelaea), koně (Equus sp.), vlka (Canis lupus), kočky poké (Felis silvestris),kozorožce i drobných obratlovců tchoře, sviště, křečka a dalších.
Významné jsou také práce Ing. H. Bocka, působícího od roku 1902 v Moravském krasu. Původem Rakušan z Grazu publikoval plán Výpustku v měřítku 1 : 1000. Jeho mapa se obrysy shoduje s plánem Szombathyovým. H. Bock s O. Olbertem také pomocí dvojitého lana s uzly po půl metrech odvážně sestoupili do 3. propasti. V hloubce 35 m narazili na podzemní tok a prostory zmapovali.
Roku 1912 objevili členové tehdejší „Skupiny jeskynního bádání“ Bulla a Hope prostory 100 metrů dlouhé u tzv. „Prostříleného místa“ za Nízkou chodbou. Tento objev upadl v zapomnění a dnes jsou prostory „Vysoké chodby“ neznámy. Významný krasový badatel a archeolog Karel Absolon se Výpustku rozsáhle věnuje ve své knize Moravský kras.
Těžba fosfátových hlín
Počátkem 20. století byl zjištěn vysoký obsah oxidu fosforečného (P2O5) v hlinitých výplních Výpustku. Nahromadění zvířecích kostí a netopýřího guana zde proměnilo jeskynní hlíny v kvalitní fosfátové hnojivo, jehož těžba byla zahájena v květnu 1920. Výkopem až šestimetrové vrstvy hlín byly výrazně zvětšeny profily hlavních chodeb a mnohé izolované prostory propojeny. V jeskyni byla postavena úzkokolejná dráha a před vchodem úpravna, která denně produkovala 2–3 vagony čisté fosfátové hlíny.
Část kostí pleistocénních zvířat vykopaných při těžbě se podařilo zachránit, mezi nimi i šest kompletních koster jeskynních medvědů (Ursus spelaeus), uložených v Moravském zemském muzeu v Brně. Většina nálezů však skončila rozemletá v hnojivu. Obdobně se těžba podepsala i na devastaci krápníkové výzdoby. Z vyvážek se ještě podařilo zachránit pár archeologických artefaktů, dokládajících osídlení jeskyně ve starší době kamenné (paleolitu), v období aurignaciénu.
Předválečné výzkumy
V roce 1923 se Františku Polákovi podařilo proniknout do prostor za Babickou chodbou. Pravděpodobně znovu objevil zapomenuté chodby a propasti s překrásnou krápníkovou výzdobou, které dnes lze považovat za nejkrásnější v celém systému.
K těmto odlehlým částem jeskyně se váže také největší záhada. Existuje ručně kreslený podrobný plán objevů z roku 1939. Jeho autor Jiří Urbánek údajně odkryl spodní patra s obrovským jezerem – celkem 560 m chodeb a jezero dlouhé 128 m. Zpráva se však objevila až v roce 1947 a prostory Urbánkova Výpustku se dodnes nepodařilo najít. Pokud ovšem skutečně existují.
II. světová válka a výzkumy do roku 1960
Urbánkova mapa je datována rokem 1939, tedy rok po té, co Výpustek převzala Československá armáda. Jeskyně byla její činností nadále devastována. Byly odstříleny přepážky a výběžky stropů, do jeskyně jezdila nákladní auta. Výpustek se stal vojenským skladištěm.
Ke konci 2. světové války v opuštěné jeskyni Němci vybudovali zbrojní továrnu na součásti leteckých motorů. Podlahy překryly vrstvy betonu, boční chodby byly zazděny, zbudována podzemní kotelna, vyraženy větrací komíny, nad řadami strojů zavěšeny přístřešky. Denně se zde v nepřetržitých směnách střídalo až 1200 dělníků a 120 úředníků, většinou totálně nasazených. Protože při ústupu na konci války nestačili Němci zařízení evakuovat, zapálili dřevěný strop, stroje zničili a náložemi vyhodili do povětří. Tím dokonali zkázu přírodního unikátu.
Po válce se jeskyňářům podařilo obnovit některé vstupy do bočních chodeb a propastí. Habrůvecké skupině Speleologického klubu se podařilo proniknout závalem do prostor za Babickou chodbou a nalézt zde podpisy F. Poláka z roku 1923 a 1925. I přes podrobný průzkum však nebyla nalezena část údajně objevená a zmapovaná J. Urbánkem v roce 1939.
Vybudování podzemního krytu a současnost
Počátkem 60. let, v souvislosti s mezinárodní situací, Výpustek převzala Československá lidová armáda. Do zničených podzemních prostor vestavěla betonový objekt, který v následujících desetiletích plnil funkci krytu a záložního velitelského pracoviště (vojsk nejprve Varšavské smlouvy a po 12. 3. 1999 NATO) pro případ válečného konfliktu, ve kterém by byly použity zbraně tzv. hromadného ničení (jaderné, chemické, biologické).
Podzemní stavba má nezávislý energetický zdroj, přechodové zařízení pro dekontaminaci a obnovu vzduchu, zásoby pro přežití, lůžkovou část, telefonické a dálnopisné spojení. Objekt dle zákona zařazený v kategorii „Přísně tajný, zvláštní důležitosti“ (PTZD) včetně rozlehlého povrchového areálu střežila a spravovala armáda až do roku 2001. V roce 2006 se Výpustku ujala Správa jeskyní České republiky, která po úpravách vstupního areálu i jeskyně samotné zpřístupnila podzemí veřejnosti. Postupně mu také vrací přírodní tvář odstraněním vyzdívek v části jeskyně za krytem.
V patře provozní budovy vznikla interaktivní expozice Jeskyně a lidé.
Od roku 2022 byly zahájeny i prohlídky prostor mezi krytem a jeskyní a Nízké chodby, v rámci zážitkové trasy Za tajemstvím jeskyně Výpustek.
Zajímavost
Poblíž východu, zabezpečeného mohutnými pancéřovými vraty, ústí 16 metrů hluboká propast, v níž byla v 19. století nalezena lidská kostra, údajně stará asi 100 let. Patrně šlo o dobrodruha, který se při pokusu o průzkum jeskyně do propasti zřítil.