Jeskyně Výpustek - přírodní poměry
Geologický vývoj oblasti
Moravský kras budují vápence - organogenní mořské usazeniny z období středního až svrchního devonu, staré 360–370 miliónů let. Jejich vývojové etapy vytvořily souvrství josefovských, lažáneckých, vilémovických a křtinských vápenců, jejichž celková mocnost je odhadována na 500–1000 metrů. Na západě nasedají vápence na staré hlubinné vyvřeliny - granodiority brněnského masivu, na východě jsou překryty mladšími kulmskými drobami a břidlicemi karbonského stáří.
Po ústupu prvohorního moře a mohutném variském vrásnění, které zasáhlo celý Český masív, začala voda v obnaženém vápencovém pohoří vytvářet první krasové jevy. Krasový proces v průběhu druhohor a třetihor přerušovaly krátkodobé mořské záplavy, odrážející horotvorný neklid mohutného alpinského vrásnění v sousedství.
Druhohorní moře také zanechalo své karbonátové usazeniny se zkamenělinami amonitů, belemnitů a dalších mořských živočichů například v okolí Olomučan. Z období spodní křídy se dochovaly pestré vrstvy kaolinických písků a jílů, vyplňující hluboké krasové deprese (tzv. geologické varhany) v okolí Rudice. Ty jsou pozůstatkem kontinentální sedimentace za tropického klimatu.
Další vývoj Moravského krasu výrazně ovlivnila mořská (bádenská) záplava ve třetihorách. Hluboké krasové kaňony s nejstaršími jeskynními systémy tehdy zaplnily mladé jílové sedimenty ze zálivů Vídeňské pánve, což vyvolalo zásadní změny v hydrografickém vývoji celé oblasti. Od poloviny třetihor už Moravský kras dostával postupně dnešní podobu.